Jedním z důležitých úkonů před začátkem mapovacích prací v terénu je nalezení směru ke skutečnému magnetickému severu, kam ukazuje tzv. jižní pól magnetické střelky kompasu či buzoly. U těchto přístrojů v provedení pro orientační běh je označený zpravidla červenou barvou. Nejspolehlivější a nejčastěji používaná metoda, jak je popsána v Metodickém dopisu Tvorba map pro orientační běh v kapitole 3.2.2.1 Magnetický poledník na str. 16, může být konfrontována s konstrukcí geometrickou podle dostupných údajů. Proto se tu zmíníme o problému magnetické deklinace a poledníkové konvergence.

Často se objevují pochybnosti, zdali je nutné uvažovat při přípravě podkladů map pro orientační běh takové fyzikální vlivy, jakými jsou magnetická deklinace a inklinace.
Siločáry zemského magnetického pole se sbíhají v magnetických pólech, které nejsou shodné s póly zemskými a jejich spojnice - geomagnetická osa - je tedy k ose zemské rotace skloněna a dokonce neprochází ani středem Země. Vlivem dalších fyzikálních jevů se mění s časem i místem. Vodorovná složka vektoru magnetického pole v daném místě určuje magnetickou deklinaci, svislá složka magnetickou inklinaci.
Magnetickou deklinaci definujeme potom jako horizontální úhel sevřený místním magnetickým poledníkem a místním zeměpisným poledníkem. Je buď záporná neboli západní, odchyluje-li se magnetka severním ramenem k západu, nebo kladná neboli východní, odchyluje-li se k východu.
Vlivem dalších fyzikálních jevů dochází jak k místní, tak k časové změně deklinace. Místní rozdíl činí proto na délce území České republiky ve směru rovnoběžky cca 1045'. Potíž je s roční změnou. Ve vojenských topografických mapách z 80. let 20. století byl uváděn na našem území roční přírůstek kolem 4 minut, metodický dopis uvádí již 6 minut. Poslední výzkumy totiž ukazují, že se za posledních 40 let zrychlil pohyb magnetických pólů z 5 km za rok na současných 40 km za rok. Například severní magnetický pól v současnosti opouští kanadskou pevninu a přesunuje se směrem k Sibiři.
Magnetická inklinace způsobuje vychylování magnetky z vodorovné roviny v daném místě a kompenzuje se protizávažím, což vyžaduje použití jinak kompenzované busoly pro severní a jižní polokouli. Například v Austrálii nelze tedy použít buzolu kompenzovanou pro naše zeměpisné oblasti. Výhodné jsou v tomto ohledu digitální kompasy použitelné po celé Zemi.
Magnetická deklinace je tedy směrodatným údajem pro konstrukci kilometrových čar mapy pro orientační běh z takových map, které zobrazují zeměpisné souřadnice. Je zároveň promítnutím člověkem neovlivnitelných fyzikálních sil do práce s busolou a mapou.
Poledníková konvergence je naproti tomu promítnutím složitých transformačních vztahů mezi skutečným prostorovým tvarem povrchu zemského (planetou Zemí) a jeho plošným modelem - mapou. Pro praxi orientačního běhu je možné ji popsat jako úhel sevřený zeměpisným poledníkem a svislou čarou kilometrové sítě. Konvergence je (obdobně jako deklinace) kladná neboli východní, jestliže se severní konec svislé čáry kilometrové sítě odklání od zeměpisného poledníku na východ, a je záporná, odklání-li se na západ. Použijeme ji při konstrukci magnetického severu.
Hodnoty úhlů, používaných při práci s mapou, rostou v každém místě od severního směru vždy po směru hodinových ručiček. Platí to pro zeměpisný azimut, magnetický azimut neboli pochodový úhel a směrník. Kombinací magnetické deklinace se znalostí jejího data a roční změny, poledníkové konvergence a při využití kilometrové sítě či rámu mapy, tedy se znalostí konstrukce podkladové mapy, lze tedy sčítáním úhlů podle matematických zásad dospět ke správné konstrukci magnetického severu.
Vzhledem k tomu, že tyto údaje v konkrétních hodnotách není snadné získat, je zde uveden příklad Topografické vojenské mapy Pardubice ozn. M33-68-D-c, kde se v rohových sloupcích uvádí:
Magnetická deklinace uprostřed listu +1045' (0-27), východní.
Roční změna magnetické deklinace +4,6' (0-01), přírůstek.
Poledníková konvergence uprostřed listu +0037' (0-09), východní.
Při přikládání busoly k svislým čarám souřadnicové sítě je střední odchylka magnetické střelky +1008' (0-18), východní.
Oprava směrníku při přechodu k magnetickému azimutu -(0-18).
Magnetická deklinace je vypočtena k 1. 7. 1993.
Pro konstrukci magnetického severu v místě kilometrové čáry v oblasti středu listu a datum 1.7.2000 platí:
- změna deklinace k novému datu +32,2'
- magnetická deklinace uprostřed listu je potom +2017'
- oprava pro magnetický sever z kilometrové čáry: +2017'-(+0037')= +1040'
Výsledkem je pak konstrukce úhlu 1040' na západ od kilometrové čáry.
Nyní je nutno přihlédnout k přesnosti buzoly, kterou máme k dispozici a rozhodnout, zdali lze takový úhel zanedbat.
Nutno zvážit význam uvedených odchylek při zacházení s busolami, když například Turistický kompas F65, F70 dřívější východoněmecké provenience s dělením stupnice po 50 (1-00) uvádí toleranci ustálení (±1,50) (±0-25) při době ustálení střelky < 7 s. Jako přesnější je udáván Sportovní kompas 4 OL stejného původu, s dělením stupnice po 20 (0-50) a tolerancí ustálení (±0,50) (±0-10) při stejné době ustálení střelky < 7 s.

Prameny:
- topografická voj. mapa 1:25000
- O. Tichý: Topografická busola, SPN 1959
- návody k obsluze busol