Síň slávy: Jana Bruková

7.12.2021 Petr Klimpl Převzato z ČSOS

Síň slávy: Jana Bruková

V prosinci byla do Síně slávy českého orienťáku uvedena Jana Bruková.

Jana Bruková (Cieslarová) je bezesporu jednou z nejúspěšnějších českých orientačních běžkyň v celé historii tohoto sportu. Její kariéra měla raketový start, jako osmnáctiletá byla nominována na mistrovství světa do Švédska, kde obsadila 17. místo na klasické trati a spolu s Adou Kuchařovou, Janou Galíkovou a Petrou Novotnou vybojovala ve štafetovém závodě stříbrnou medaili. Jejím největším úspěchem je samozřejmě titul mistryně světa na krátké trati v roce 1991 z Mariánských Lázní. Titulu dosáhla jako nejmladší závodnice v historii ve svých dvaceti letech.

Už jako malá se účastnila různých běžeckých závodů. Posléze se díky manželům Gavendovým dozvěděla, že existuje orientační běh. Jana vzpomíná: „Bylo to v páté třídě základní školy, když k nám do třídy přišli udělat nábor do oddílu. Vzpomínám si, že se nás přihlásila více než polovina třídy. Postupně ale odpadávali a na konci osmé třídy jsem byla jediná, která zůstala orienťáku věrná. V té době taky přišel zlom a já věděla, že toto je má cesta a že do toho dám všechno. Do té doby jsem to brala jen jako příjemné trávení volného času. S pravidelnějšími tréninky začaly přicházet také první výsledky jak v pěším, tak v lyžařském orientačním běhu.“

Atletické výkony Jany Cieslarové jsou z kategorie nepřekonatelných snů pro další generace našich závodnic. Mimo jiné jí patří tyto osobní rekordy: 1 500m – 4:39,7  min., 3 000 m – 9:56,7 min., 10 000m – 35:11,71min.

Samozřejmě, že Janě obrovsky pomáhalo trénování ve skupině třineckého Ladies’ Orienteering Teamu, spolu s Majkou Honzovou a Marcelou Kubatkovou byly téměř neporazitelné. Z nepřeberného množství mezinárodních úspěchů stojí nejvýše již zmíněný titul mistryně světa, je potřeba dodat, že na domácím šampionátu v roce 1991 získala Jana ještě bronz ze štafetového závodu a 4. místo na klasice. Tento šampionát vévodí ve vzpomínkách jako ten s nejúžasnější atmosférou. Další dvě bronzové štafetové medaile přidala na následujících šampionátech (1993 USA a 1995 Německo). Není možné zapomenout na několik vítězství v závodech světových pohárů a celkové druhé místo v hodnocení Světového poháru v roce 1992. Celkem si ze světových soutěží v juniorské i seniorské kategorii vyběhla 10 zlatých, 5 stříbrných a 8 bronzových medailí. Z domácích mistrovských soutěží má Jana ve své sbírce neuvěřitelných 57 medailí (z toho 36 zlatých).

Ke sportu patří i zranění, na jedno takové Jana nerada vzpomíná: „Špatný zážitek, na který se taky bohužel nedá zapomenout je, když jsem přehlédla pětimetrový sráz při MČR na dlouhé trati 1994 a spadla z něj (fraktura kotníku a lýtkové kosti). Pod tou skálou jsem se ptala sama sebe proč zrovna já. V té době jsem figurovala na prvním místě v průběžném pořadí Světového poháru. Nikdy jsem se ale nevzdávala. Nikdy jsem si nepřipustila, že bych už neběhala. Hnala mě dopředu vidina startu na MS 1995 v Německu. Nakonec z toho bylo 7. místo v jednotlivcích a bronzová medaile ze štafet.

Svou kariéru zakončila po MS ve Skotsku 1999, kdy potkala svého životního partnera a rozhodla se věnovat rodinnému životu. V současné době ji ale stále můžete potkávat na závodech spolu s jejími třemi dětmi a s manželem. Orienťák je zkrátka ideální rodinný sport.

Po smutném odchodu Aničky Gavendové převzala oddíl TJ TŽ Třinec do svých rukou a stala se jeho předsedkyní. Dále se snaží oddíl vést směrem, který vytyčil již pan Gavenda v roce 1964, kdy založil první samostatný oddíl orientačního běhu v tehdejším Československu. Dětem i dospělým ukazuje, jak nádherný sport orientační běh je, a svým svěřencům se snaží předat alespoň zlomek toho, co se naučila a co prožila během úspěšné kariéry.

Převzato z O-knihy 2021 (autor Matěj Burda).


« zpět